Proklínaná i uznávaná klatovská partička Promises se po dvou kvalitních demáčích dočkala CD. Už nečekejte onen typický paradiselostovský doom se melodičtějším vokálem. Promises se už kompozičně i hudebně posunuli jinam. Ale ne zas tak moc. Jsou stále melodičtí a odkaz Draconian Times stále dlí kdesi v pozadí. Promises jsou však na Flight To Fall především mnohem vyzrálejší a také o poznání rychlejší než dřív. Zvuk z Doležalovy Haciendy a mastering v USA jim taktéž dost pomohl, i když jako obvykle je takový „haciendovsky rockový“. Takže na Flight To Fall najdete osobitou, poměrně rychlou a stále dost temnou a melancholickou tvrdou muziku. Klatovští se pohybují někde na tenké a těžko definovatelné hranici mezi rockem a metalem, mezi hevíkem a skoro i deathem (brát s rezervou), mezi líbivou podbízivostí a urputnou snahou být sví. Ortodoxní metalista je zřejmě povětšinou zatratí, ale přesto si myslím, že ne zcela právem. Tvorba Promises totiž těží z několika bezesporu silných momentů. Tím hlavním je zřejmá vyhranost a sehranost souboru, čímž celá deska působí hodně bezprostředně. Dalším stěžejním bodem je jejich schopnost napsat kvalitní song, který šlape. má své gradující momenty i klidnější pasáže a někdy těží i z kvalitního refrénu. Koneckonců proč ne. Na CD objevíte i dvě staré věci z demáčů – Why To Hide It a Emptiness (tato porpvé v anglické verzi). Právě na těchto skaldbách lze dobře dokumentovat posun, kterým Promises prošli. Není rozhodně zanedbatelný. A o čem že Promises pějí? Inu – je to stále všechno poměrně melancholická záležitost. Texty jsou hodně o pocitu, o vztazích mezi lidmi. Nemohu si pomoci, ale styl psaní textů mi stále připomíná výrazové prostředky Nicka Holmese z Paradise Lost. Ne tolik, jako dřív, ale pořád tam ten feeling je, jakoby se s Promises to paradiselostovské stigma táhlo ve skrytu dál. Ale ohledně angličtiny se zlepšili. Vokál Viktora Svobody už není tak mladicky plochý prázdný jako dřív, ale kdyby Viktor trochu přitlačil na hlasivky a nebyl natolik čístý a nutně melodický, nebylo by to myslím vůbec na škodu. Zajímavý moment naleznete v songu Pain On The Soul, kde hostuje Zuzka Lípová z Dying Passion a Asura Godwar z Mythopoeie. Podle mne asi vrchol alba. Celkem pro nás tedy Promises připravili povedenou a dotaženou desku, obsahující dvanáct skladeb (plus jedna instr.) a jako bonus i dobrý klip ke skladbě Shadow Town. Povedený obal (opět jako u demáčů) z dílny Miroslava Haise znázorňující objetí sylvána s nymfou vás jistě upoutá a dobře zpracovaný booklet nabídne vše, co jest třeba. Chcete-li melodickou, uklidňující, ale stále metalovou muziku, zkuste CD Promises...